Téma na týden 15. 2. - 26. 2. Masopust
Ten dělá to a ten zas tohle - povolání a řemesla
Co je to masopust?
Masopust je čas od Tří králů do Popeleční středy. Je to období před začátkem postní doby,
která předchází Velikonočním svátkům a je spojený s očekáváním návratu jara.
V tomto čase se lidé radují, veselí, pořádají zábavy, hostiny a maškarní průvody.
Na tento den si každý připravil nějakou masku do průvodu maškar s muzikou, někde se hrála i divadelní představení.
Lidé v maskách obcházeli jednotlivá stavení a prováděli různé taškařice.
V žádném domě nechybělo malé pohoštění, dospělí často dostali i „něco pro zahřátí“. mezi nejčastější masky patřil medvěd s medvědářem,
kůň, kozel, kominík, bába s nůší a mnoho dalších, např. zvířecí masky, pohádkové nebo masky různých povolání a řemesel (muzikanti,
kuchař, hospodyně, kovář, …).
- Protáhněte si tělíčko s říkankou:
- Povídejte si s rodiči o jejich povolání, co dělá babička, děda, teta. Co používají ke své práci? Proč se vlastně pracuje?
- Aktivity, hry a činnosti k poznávání a seznamování s různými druhy povolání a řemesly:
Na
List 1 je několik povolání a řemesel, poznáte je?
List 2 ti pomůže procvičit tvoji ručičku.Zkuste si zahrát na básníky -
List 3 vám napoví.Zahrajte si s maminkou na kuchaře a uvařte něco dobrého, nebo upečte něco na zub a můžete poslat fotografie i nám do školky 😊.
Zahrajte si na muzikanty a zopakujte si třeba písničku „Já jsem muzikant“, (nebo jakoukoliv jinou, kterou znáte 😊).
Víte, co dělá kominík? Kontroluje a čistí komíny. Sáhnout si na jeho knoflík prý přináší štěstí. Zkuste vystřihnout komíny na
List 4 a seřadit je od nejmenšího po největší.Najdi obrázek podle písmenka -
List 5- Víš, co dělá pekařka? Zazpívej si písničku „Pekla vdolky“, ve školce se k ní pak naučíme i taneček.
- Procvičte si pusinku jako klaun (nejlepší je provádět cviky před zrcadlem)
- Usměj se tak, aby bylo vidět co nejvíce tvých zoubků.
- Otevři pusinku a ukaž, jak dlouhý máš jazyk. A teď se jazýček podívá do všech stran.
- Na pusince zbylo trochu čokolády – umyj si ji pomocí jazyka: nejdřív horní ret (z koutku do koutku), a potom i dolní ret.
- Najdeš pomocí špičky jazyka svůj nos?
- Usměj se, ale tak, aby ti nebyly vidět zoubky.
- Vystrč jazýček z pusinky a pohybuj s ním alespoň 5x ze strany na stranu. Pamatuj, že důležitá není rychlost, ale pořádný „ještěrčí“ jazyk.
- Otevři hodně pusinku, jako když chceš kousnout do velkého jablíčka a zvedni jazyk nahoru za horní zoubky.
- Našpul rty a pošli mamince 5 pusinek.
- Našpul rty, jako když chceš někomu dát pusu a horní ret přibliž ke špičce nosu – tam vlož pastelku (jako knír) a zkus ji držet jen horním rtem.
- A teď si můžete zkusit takového klauna vyrobit

- Poproste maminku, aby vám přečetla pohádku „O koblížkovi“. Pozorně poslouchejte a pak zkuste seřadit obrázky z
List 6 podle pohádky. - Ve školce se naučíme taneček „Kalamajka“, zkuste to i vy 😊.
- Kala – výkop pravou nohou
- majka – výkop levou nohou
- mik mik mik – dup dup dup
- ože - výkop pravou nohou
- nil se - výkop levou nohou
- kominík - dup dup dup
- vzal si ženu Elišku – zátočky za pravou ruku
- v roztrhaném kožíšku - zátočky za levou ruku
„Kašpárek“ - pohybová říkanka
Kašpárek si poskakuje,
takhle nožky protahuje.
Ručkama si kývá,
očičkama dívá.
Teď si dřepne, klekne, sedne, lehne
a už se ani nehne.
Pekla vdolky z bílý mouky,
sypala je perníkem,
házela je Honzíčkovi
otevřeným okýnkem.
Jez, Honzíčku, jsou dobrý,
jsou perníkem sypaný,
budou-li ti dobře chutnat,
jsou tam ještě takový.
Hrách a kroupy, to je hloupý,
to my máme každý den,
ale vdolky z bílý mouky
jenom jednou za tejden.
Žili kdysi v malé chaloupce, na kraji vsi, až u lesa, dědeček a babička.
Jednou ráno dostal dědeček chuť na koblihy. A tak šel za babičkou a poprosil ji:
„Babičko, prosím tě, usmaž mi dnes k snídani koblížek. Dostal jsem na něj velikou chuť.”
A babička se dala do přípravy koblížka. Vzala trochu mouky, trochu smetánky, vajíčko a cukr,
udělala těsto a na másle koblížek usmažila. Pak ho položila na okno, aby vychladl.
Jenže koblížek byl neposeda. Chvíli kouká nalevo, chvíli napravo, támhle je louka a tam ves,
tam je cesta, za ní les. A už se po té cestě kutálí pryč. Kutálí se kolem té louky, až do lesa.
A potká zajíce: „Koblížku, koblížku, já tě sním!” A už se olizuje. „Nejez mě, zajíčku, zazpívám ti písničku.”
Zajíc nastražil uši a koblížek se dal do zpěvu:
„Já jsem koblížek, z mouky dělaný,
smetanou mísený, na másle smažený,
na okně chlazený. Dědovi jsem utekl,
babičce jsem utekl, a tobě, zajíčku, uteču taky!”
A kutálel se, až se za ním prášilo. Než se zajíček vzpamatoval, byl už koblížek pryč.
Kutálel se dál a potkal šedého vlka. Vlk byl stále hladový, jako každý správný vlk, a tak zastoupil koblížkovi cestu a povídá: „Koblížku, koblížku, já tě sním!” A cení zuby.
„Nejez mě, vlku, zazpívám ti písničku.” Vlk zavřel tlamu a koblížek se dal do zpěvu:
„Já jsem koblížek, z mouky dělaný,
smetanou mísený, na másle smažený,
na okně chlazený. Dědovi jsem utekl,
babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl,
a tobě, vlku, uteču taky!”
Kutálel se dál a potkal medvěda huňáče. Medvěd rád sladké, a tak se zálibně dívá na koblížka a povídá: „Koblížku, koblížku, já tě sním!” A už natahuje tlapy.
„Nejez mě, medvěde, zazpívám ti písničku.” Medvěd se posadil a koblížek se dal do zpěvu:
„Já jsem koblížek, z mouky dělaný,
smetanou mísený, na másle smažený,
na okně chlazený. Dědovi jsem utekl,
babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl,
vlkovi jsem utekl, a tobě, medvěde, uteču taky!”
Kutálel se dál a potkal lišku chytračku. A ta k němu hned běží: „Vítám tě, koblížku! Jak jsi hezoučký, kulaťoučký, červeňoučký!”
A koblížek se začervenal ještě víc a byl rád, že ho liška pochválila, a hned spustil svoji písničku:
„Já jsem koblížek, z mouky dělaný,
smetanou mísený, na másle smažený,
na okně chlazený. Dědovi jsem utekl,
babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl,
vlkovi jsem utekl, medvědovi jsem utekl,
a tobě, liško, teprve uteču!”
„To je ale krásná písnička,” povídá liška a naklonila se ke koblížkovi, „ale já už jsem moc stará a nějak špatně slyším. Vyskoč, posaď se mi na čumák, ať tě lépe slyším. A zazpívej ji ještě jednou a hlasitěji.”
Koblížek byl ještě radši. Líbím se jí já a líbí se jí i má písnička. Vyhoupl se lišce na čumák a zazpíval:
„Já jsem koblížek, z mouky…” A liška udělala ham a snědla ho.